Historie Červeného kříže

Červený kříž byl formálně založen v roce 1863 tzv. "výborem pěti" - Henri Dunantem, Gustave Moynierem, válečnými lékaři Louis Appianem a Theodore Maunoirem a velitelem švýcarských jednotek generálem Henri Dufourem. Podnět k založení této mezinárodní organizace byly obrovské počty zraněných na obou stranách ve válečném střetu Francie a Rakouska v bitvě u Solferina v 1859. Jean Henri Dunant, který svou publikací "Vzpomínky na Solferino" a svým neutuchajícím nasazením rozpohyboval obrovské množství evropských státníků, získal v roce 1901 za své aktivity první Nobelovu cenu míru.

SEVASTOPOL A SOLFERINO
Dvě města – první na Krymském poloostrově, v jižní části Ukrajiny, druhé v severní Itálii. Obě se v polovině 19. století stala bojišti dobyvatelských válek a právě na nich, uprostřed nářku umírajících a raněných vojáků obou válčících stran, začaly klíčit myšlenky na vytvoření mezinárodní organizace pro pomoc raněným – Červeného kříže.
Solferino se stalo dějištěm jedné z nejkrvavějších bitev rakousko-francouzsko-sardinské války. Dne 24. června 1859 večer přichází na bojiště po bitvě švýcarský obchodník Henri Dunant cestující za francouzským císařem Napoleonem III. Na bojišti umírají tisíce vojáků, protože o raněné se nikdo nestará. S pomocí vesničanů z okolních obcí organizuje po tři dny a noci pomoc raněným. Je však otřesen a hrůzné výjevy jej v myšlenkách ještě dlouho pronásledují.

NA POČÁTKU BYLA KNIHA
Vlastně spíše útlá brožurka, řekli bychom dnes, čítající pouhých 62 stránek. Nese název Vzpomínka na Solferino. Její autor není nikdo jiný, než Henri Dunant. Kniha vyšla v Ženevě 8. listopadu 1862. Knížka malá rozsahem, ale velká svým významem, způsobila v tehdejší Evropě značný rozruch. Především proto že Dunant ji rozeslal evropským panovníkům, státníkům a vojevůdcům. V jejím závěru, využívaje i zkušeností N. I. Pirogova a Florence Nightingalové z Krymské války, navrhl ustanovení mezinárodní společnosti pro pomoc raněným a uzavření mezinárodní dohody o jejich ochraně.

VÝBOR PĚTI
Díky své aktivitě a pochopení, se kterým se setkal, mohl Henri Dunant již pouhé tři měsíce po vydání Vzpomínky na Solferino založit v Ženevě Stálý mezinárodní výbor pro pomoc raněným. Bylo to přesně 17. února 1863 a oněch 5 členů bylo: předsedou byl generál Guillaume Henri Dufour, členy doktor Louis Appia, doktor Theodore Maunoir, Gustave Moynier a samozřejmě Henri Dunant, který si skromně ponechal funkci tajemníka výboru. Cílem výboru bylo připravit a svolat do Ženevy ustavující mezinárodní konferenci k založení Společnosti pro pomoc raněným.

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE ČERVENÉHO KŘÍŽE
Velký sál v ženevském paláci Atheneum přivítal ve dnech 26. až 29. října 1863 zástupce celkem 16 zemí. Dohodli se na zřizování Výborů pro pomoc raněným již v mírové době, domluvili se na tom, že budou cvičit dobrovolné zdravotníky. Přijali jako znak nové organizace – Červeného kříže – červený kříž v bílém poli, vlastně obrácenou švýcarskou vlajku. Byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže.

ŽENEVSKÉ ÚMLUVY
V současnosti platí čtyři Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949:
1.Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách
2.Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a ztroskotaných příslušníků ozbrojených sil na moři
3.Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci
4.Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války
V roce 1977 byly tyto čtyři základní Ženevské úmluvy doplněny ještě dvěma Dodatkovými protokoly. Všechny tyto dokumenty tvoří základ toho, co nazýváme mezinárodním humanitárním právem.

ČERVENÝ PŮLMĚSÍC
V roce 1876 válčilo Turecko s Ruskem a oznamuje do Švýcarska, že znak Červeného kříže uráží náboženské cítění jeho vojsk (víme však, že znak Červeného kříže žádný náboženský význam nemá) a že proto přijímá pro své sanitní vozy a zdravotníky označení červeným půlměsícem. Příkladu Turecka následuje řada arabských a dalších zemí vyznávajících islámské náboženství.

MEZINÁRODNÍ FEDERACE SPOLEČNOSTÍ ČERVENÉHO KŘÍŽE A ČERVENÉHO PŮLMĚSÍCE
Národní společnosti ČK a ČP potřebovaly také svůj určitý mírový program a proto 5. května 1919 v Paříži vzniká Liga společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, od roku 1991 s názvem Mezinárodní federace společností ČK a ČP. Napomáhá ustavování národních společností ČK a ČP, koordinuje jejich činnost a zejména organizuje poskytování humanitárních pomocí zemím postiženým přírodními katastrofami.